Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy

Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy. Ó ano! Srazí nás na kolena, mnohokrát, protože nás učí pokoře. 

To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty. Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach. Někdy bez varování. Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu... a znovu... a znovu... a zase znovu. 

Už bylo zmíněno, že to není cesta pro slabé povahy. Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí! Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté. Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě, kterou v sobě máme. Bude se od nás chtít vydat se na místa, kde žijí naše nemilované části. Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme neměli ani tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné a osamělé děti - v sobě i ve světě. 

Budeme zuřit a spílat nebesům, rodičům a všem učitelům za to, že nám nedali to, co jsme potřebovali. Budeme zuřit kvůli lžím, kterými jsme byli krmení. Budeme se zlobit na všechny, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíce potřebovali. 

Budou dny, kdy se budeme třást strachy. Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne. Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku. Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát. Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili. Někdy možná budeme dokonce proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali. 

Ale přesto - celou tu dobu - se léčíme, hojíme a uzdravujeme. Ano, uzdravujeme; rozvazujeme a rozpouštíme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života. Navracíme se k divoké přírodě, ve které jsme byli počati. Není to vždy jednoduché a není to vždy klidné. Není to vždy o té spiritualitě, kterou jsme čekali. Není to vždy o lásce, světlu, radosti, pozitivitě a čistotě, jak se jeví ničím nerušené Vědomí.

Skutečné probouzení je o tom, že jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů. Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti. Některé staré sny se zhroutily, ale my tu stojíme s odhodláním jít dál... Sice k nám mohou promlouvat hlasy strachu, pochybností či názory ostatních z našeho okolí, ale my už jsme silnější než oni. Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi zranitelní, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních. 

Byla to cesta mnohdy velmi náročná, abychom se mohli stát doopravdy "normálními". Museli jsme se rozpadnout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství a stará smutná dogmata za vzrušující nevědomost. 

Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.

Příteli, život tě nikdy neopustí, neboť ty jsi sám život! I tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami. No a co. No a co! Tak občas spadneš a potlučeš se. Chvíli se možná stydíš a popláčeš si nad sebou a nad svými nesplněnými sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohlédneš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, skutečně NIKDY není tak zle, jak to vypadá. 

Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál. Popravdě... Nikdy jsi tuto cestu neopustil, protože cesta nikdy nepustila tebe. Tvoje cesta se line přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ a s každým krokem, ať už ho uděláš, nebo neuděláš. Tato cesta je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes a klaní se všem tvým pádům i vítězstvím. Tak začni znovu, příteli, začni znovu a jdi dále...

Autor: Jeff Foster

Překlad: Veronika | Intuitivní vedení

Velmi příjemnou dávku povzbuzení 

s jistým přesahem naleznete 

v mé nové knize DENÍK ŠTĚSTÍ.