Osud nedá nic jen tak

Někdy se může zdát, že se snad všechno vymklo kontrole a jde, řekněme, jinak, než jsou naše očekávání. Jedná se o období totálního chaosu, nebo se naopak souvislosti objevují v pravém světle a mozaika se skládá tak, jak bylo určeno v době dávno minulé?

Není to náhodou o tom, že je nám jemně naznačován směr, který má v bludišti myšlenek svůj jasný cíl?

Jsou momenty, kdy by se chtělo přeskočit jednu kapitolu a dostat se do očekávaného děje kapitoly příští. ALE ... Jak bychom si pomohli tímto "náhodným" listováním v životním příběhu? Nezpůsobilo by to ještě více chaosu? Útěkem bychom pouze potírali něco, co je potřeba vyřešit právě teď. Ano, jsou chvíle, kdy by bylo lepší strčit hlavu do písku, a nedělat nic; stát se na moment neviditelným.

I tento způsob reakce je určitá strategie, která může dočasně fungovat. Toto kouzlo - stát se neviditelným - se v racionálním světě skutečně plní. Lidé nejsou "vidět". Dost často můžeme slyšet, že někdo říká: "On mě neviděl, i když jsem stál kousek od něho." Lidé se dokážou natolik stáhnout do sebe, že doslova utlumí na intenzitě svého vnitřního světla, a tím dochází k tomu, že se stanou pro vnější svět "neviditelnými".

Situace, které nám chodí do života, nás mají něčemu naučit. To je fakt. Souhlasíte? Každý děj se tváří velmi sebejistě, přímo jako kdyby nám jemně určoval cestu, kudy se vydat. Na cestě nacházíme různá znamení, ale i balíček emocí a vnitřních vnuknutí. Tato blahodárná kombinace je řízená intuicí. Když se vzdalujeme intuitivnímu vedení, je chaos. Nevíme, tápeme a útěk či úkryt se nabízí jako ideální strategie úspěchu, ALE ... Pokud se postavíme výzvě a do děje se zapojíme, v průběhu času se dostaví AHA moment v podobě uvědomění, a pak to přijde: "Díky za tuto zkušenost."

Je po nás vyžadována odvaha a trpělivost ... ach, ta trpělivost, ta velmi známá hvězda celého vesmíru, co touží hrát v našem příběhu tu hlavní roli.

Osud nedá nic jen tak.

Co nás vede myslet si, že vše nesměřuje skutečně takovým směrem, jakým má? Kdo nás utvrzuje v tom, že konkrétní situace se neshodují se správným směrem? Kdo říká, že něco není tak, jak má být? Kdo to je?

Vše je VŽDY tak, jak má být.

Silný výraz skrývající hlubokou pravdu a stejně tak to pro někoho může znamenat velmi bolestné přijetí. Jedná se o dost rozšířené tvrzení, jehož pravdivost vyplývá z míry klidu, vyrovnanosti a přijetí. Ovšem na druhou stranu má toto tvrzení tendenci stát se dobrým alibi pro vlastní obhajobu ve smyslu: Oddalovat změnu, která je žádoucí.

"Tak jak si to tedy vysvětlit?" může znít otázka toužící po vysvětlení.

TADY JE ... Čím více se držíme utkvělé představy o perfektním naplnění, tím více jsme svazováni stresem, který nás drží ve stavu zkostnatělé historie. Čím více lpíme na dokonale manifestovaném cíli, tím více se držíme minulosti a setrváváme v pozici strachu. A jsme u jádra příčiny! Souhlasíte? Doplněno rčením: Člověk míní, život mění. Dokonalé naplánování je fikce; jsou to ego hrátky s vlastním životem. Víte, jak rozesmát Boha? Říci mu své plány: Tak, tak, a tak to má být. "Haha" byste mohli slyšet tichou ozvěnu.

Co se po nás tedy chce? Plně splynout s přítomností. Po krůčkách a trpělivě objevovat a připouštět si vlastní bariéry, které jsme si vytvořili jako vakuum chránící naši zranitelnost. Jít cestou dávného plánu, k němuž máme kompas v našich srdcích. Poté náhle zjistíme, že jediný cíl, který je, nebylo zajistit dokonalost scénáře celého dění, ale nalézt onu "dokonalost" u sebe. Ustát konfrontaci nejvyššího řádu, konfrontaci s tou nejvyšší odměnou; otevřít se autentické síle vlastní osobnosti.

Někdy je celkem výzva vyznat se ve scénáři vlastního života; vyznat se v sobě, co vlastně chceme a proč. Všichni se dostáváme do situací, které jsou někdy dost velkým oříškem pro jednoho člověka. Pokud někdo tvrdí, že ne ... tak třeba ne. Každý jsme jiný, a hlavně každý se vyrovnáváme s přicházejícími výzvami po svém.

Ať už je situace jakkoli zamotaná, věřte, že vše se děje pro správný účel.

Z nezávazného pozorování mohu potvrdit, že vyhrává touha nalézt klid a utvrzení, že jdeme správnou cestou. Toto utvrzení nám nemůže poskytnout vnější svět, tam hledejme pouze znamení a jistou formu energetické zpětné vazby. Důležité jsou naše pocity, to jsme my ... nazí a autentičtí. Intuitivně víme mnohem více, než by se mohlo zdát. Intuitivně poznáme, kam a ke komu směřovat, aby naše nejhlubší tužby byly naplněny.

♥

Veronika

O tom, jak v životě nalézt klid, píšu v knize Životní nadhled a s orientací v životě Vám může pomoci i sada 46 karet Moudrost duše.